BLOG MOMENTÁLNĚ PROCHÁZÍ REKONSTRUKCÍ A PROTO JSOU JEHO FUNKCE OMEZENÉ.

DĚKUJI ZA POCHOPENÍ.

středa 6. září 2017

Tipy a triky pro stěhování a život na koleji #collegelife

Do začátku zimního semestru zbývá jen pár dní a tak jsem pro vás vytvořila seznam tipů, jak si vybrat to pravé místečko ve sdíleném pokoji a také věcí, které se vám budou hodit na koleji (privátu), ale nenapadly by vás, dokud je nezačnete potřebovat.

Ti z vás, kteří se přizpůsobují snadno a moc toho k životu nepotřebují si asi vystačí se sedmero ponožkami a kartáčkem na zuby, ale my ostatní, kteří máme rádi jistý komfort a ke spokojenosti potřebujeme nějaké to pohodlíčko a těch pár extra věcí k vytvoření prostoru, do kterého se rádi vracíme.

Na koleji jsem už druhým rokem, celkem jsem si vyzkoušela dvě koleje a tři různé pokoje. První rok jsem strávila s dvěma holkama, kterým čistota (hrníček od polévky ze sáčku stál na umyvadle sdíleném šesti lidmi asi týden) a takt (bouchání dveřmi, telefonování, rozsvicování světla, když někdo (já) spal, zrovna moc neříkali. Vlastně mám pocit, že slečny vylezly z rovnou z jeskyně.
Pravdou je, že nejsem extrémně přizpůsobivý člověk, ale ten čas strávený na minimálním prostoru s dalšími dvěma lidmi, kteří se rozhodli ještě dříve, než jsme se vůbec poprvé potkali, že se se mnou kamarádit nebudou (právě naopak), mě naučil "ohnout hřbet".

neděle 13. srpna 2017

Chiara turistkou #fotočlánek

Lidi to překvapuje, ale ačkoliv jsem městská holka, která strávila v přírodě za celý život jen minimum času, miluji ji. Miluji hory, úzké kamenité stezky a výzvu, kterou představují.

Asi nejhezčí fotka z celého výletu je bohužel zároveň i nejméně kvalitní. Dát jsem ji sem ale musela.
Kdo by řekl, že doposud nejlepší den tohoto roku začne tak krušně.

Na tom, že se s kamarádkou Lauren vydáme na takový výlet jsme se dohodly až na poslední chvíli a tak celá příprava proběhla poněkud... tedy vlastně neproběhla vůbec. K tomu jsem navíc ještě večer před a v noci téhož dne byla v práci. Doufala jsem, že bych kolem třetí už mohla být doma, chyba lávky, domů jsem dorazila až před pátou hodinou ranní a kombinace nadšení spolu s tlakem z blížího se vstávání mi nedala spát. Vůbec.

Jakmile jsem se vybrečela, protože jsem se bála, že kvůli nedostatku spánku budu muset výlet zrušit, čímž bych zklamala Lauren, ale především sebe (na tůru do přírody jsem se chystala měsíce a nikdy to nevyšlo), jsem si dala k snídani řízek. Zkrátka, nedostatek spánku si se mnou nehezky pohrával, ale odhodlání nakonec vyhrálo. Sbalila jsem vodu, řízky s chlebem, kyselé okurky, sušenky (díky babi), kšiltovku pořízenou speciálně na tento výlet (za 150 korun jsem se cítila velmi turisticky) a mobil, kterým jsem celý výlet dokumentovala. A jelo se!

S Lauren jsme se setkaly na zastávce tramvaje a společně pak došly na nádraží Ostrava Střed, odkud nás vlak dovezl do Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsme měly přestoupit na žlutý vláček směr Ostravice. Vláček ale nejel, jelikož lokomotiva stagnovala. Místo toho jsme mohly jet autobusem nebo čekat o šest minut déle na náhradní vlak. Já hlasovala všemi čtyřmi končetinami pro čekání. Miluji vlaky. Jsou mnohem pohodlnější, člověk se v nich obvykle nemačká a to vůbec nejlepší... mají záchody. Jsem ženská učůraná, takže záchod mi přijde na cestách vždycky vhod.

Jely jsme tedy vlakem a o tři zastávky později vystoupily, jen abychom zjistili, že jsme se o jednu zastávku unáhlily. Neměly jsme totiž vystupovat na stanici Ostravice zastávka, nýbrž jen na Ostravici. Taky vám to přijde jako past na turisty? A tak jakoby toho chození před námi nebylo dost, jsme se prošly na Ostravici pěšky.

sobota 5. srpna 2017

Chiarium se probouzí (zase)

Po nehorázně dlouhé době jsem zpět s článkem (předem upozorňuji, že je to článek velmi jájistický), o tom, proč jsem musela ukončit studium na univerzitě a co hodlám dělat dál, jak v životě, tak i z pohledu blogu.

Ramblers in the wilderness we can’t find what we need
We get a little restless from the searching
Get a little worn down in between

Je to sotva pár dní, co jsem opustila Olomouc a už teď mi velmi chybí. To město mi přirostlo k srdci natolik, že ho už považuji za svůj domov, což je zvláštní, protože v Ostravě jsem žila kam až moje paměť sahá a nikdy bych ji domovem nenazvala.
Olomouc mi vyhovuje v mnoha ohledech. Všechno co jen můžete chtít je blizoučko. Ať už si potřebujete nakoupit, dostat se na nádraží, jít si zaběhat nebo se projít do parku či do knihovny, nebo si třeba jít zaplavat, všude dojdete bez problémů pěšky nebo třeba na kole, nemusíte utrácet za hromadnou dopravu, která je v Olomouci (v porovnání s Ostravou) mimochodem velmi levná.
Olomouc má jedinečnou atmosféru ve dne i v noci. Do Bezručových sadů, parku přes ulici od areálu kolejí Envelopy, jsem se zamilovala na první pohled. Ať už do něj vstoupíte z jakéhokoliv směru, máte pocit, že jste se ocitli v pohádkové krajině (především díky úzkým cestám, hradbám a skálám). I samotné město a jeho úzké uličky a původní dlažby mají své jedinečné kouzlo. A takhle bych mohla básnit do nekonečna.
Mojí poentou je, že jsem ráda, že jsem si před tím rokem a půl vybrala za svou Alma mater právě Univerzitu Palackého, ačkoliv moje univerzitní dráha nebyla právě nejslavnější.

sobota 15. dubna 2017

Pomozme si

Už mě nebaví neustále se cítit jako oběť. Oběť mojí matky, mého dětství, mé výchovy, okolností, lidí kolem mě... Mohla bych pokračovat do nekonečna a ještě dál, ale k čemu? 
Proč se neustále vracím ke starým záležitostem? Proč znovu otevírám staré rány? A proč místo všech radostí a štěstí, které nabízí život vidím jen bolest a destrukci? Možná mám jakousi sebemrskačskou úchylku. 
Vím, že často sabotuji sama sebe, aniž bych si to v tu chvíli uvědomovala. Nemyslím si, že bych si nezasloužila uspět, ale někde v hloubi duše zřejmě sídlí část mě, která se úspěchu bojí.

pátek 31. března 2017

Chiara míní, život mění

Už tři týdny se na blogu neobjevil žádný článek a ačkoliv si nemyslím, že někdo čeká s myší na šipce s aktualizací na nový článek, mám pocit, že vám dlužím vysvětlení.

On a stormy sea of moving emotion
Tossed about, I'm like a ship on the ocean

Poslední měsíc nejsem právě na vrcholu svých sil a to nejen fyzicky, ale především emocionálně.
Po dlouhé době klidu, se mi bez zjevné příčiny začaly vracet deprese a úzkostné stavy. Všechno ještě zhoršila nemoc, kvůli které jsem na lécích, co mě posílají do limbu celkem i na 16 či 18 hodin denně. Nejlepší na tom je, že mě připravily o poslední peníze, takže vůbec netuším, co budu příští týden jíst.
Pravda, mám přátele, na které se můžu obrátit, ale i když vím, že bych jim tu stovku, která by mě dostala z nejhoršího, byla schopná za další týden vrátit, nedokážu se k tomu donutit, protože si jsem jistá, že by mě to emocionálně poslalo na naprosté dno.

neděle 12. března 2017

Broadchurch #3/2

V pondělí 6.3. byl na britském televizním kanálu odvysílán druhý díl třetí série kriminálního seriálu Broadchurch, na jehož předchozí dvě série jsem napsala recenzi. Také si můžete přečíst moje shrnutí prvního dílu aktuální série

Článek je bez spoilerů, ale pokud jste neviděli díl přechozí, doporučuji se nejdříve podívat. Co třeba online a komplet zdarma?

Ještě bych ráda upozornila, že další recenze na jednotlivé díly už vycházet nebudou. Ačkoliv si tyto články vedou (alespoň co se přečtení týče) dobře, při vyhledávání potřebných informací narážím na spoilery na následující díly, což se mi vůbec ale vůbec nelíbí a také mě trápí zdravotní problémy, kvůli kterým články vycházejí později, než by se hodilo. Ovšem jakmile shlédnu finální díl, sepíšu jednu souhrnout recenzi pro celou sérii.

Okruh podezřelých se rozrůstá. Kdo odmítne poskytnou vzorek DNA? Proč Trish přeruší rozhovor s detektivy a čí identitu odmítne odhalit? Jak je na celé vyšetřování osobně napojená DC Harford? 
To vše se dozvíte v aktuální epizodě Broadchurch!

V druhém dílu třetí série se nám představí další nové postavy. Blíže poznáme podivného taxikáře Cliva Lucase (Sebastian Armesto), manžela kamarádky napadené Trish Jima Atwooda (Mark Bazeley), DC Katie Harford (Georgina Campbell), která podle závěru druhé dílu zřejmě bude mít větší roli v ději, než jsme čekali a také poznáváme dceru Trish a manžela Iana Wintermana (Charlie Higson).

Vyšetřující detektivové DS Ellie Miller (Olivia Colman) a DI Alec Hardy (David Tennant).

Štramberk #fotočlánek

Brzy to budou dva roky ode dne, kdy jsem v rámci přípravy na praktickou maturitní zkoušku vyrazila na výlet do městečka Štramberk, které leží na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory na Moravě.

Pro ty z vás, kteří jste zde poprvé nebo mě stalkujete jen krátce: vystudovala jsem cestovní ruch na střední škole turismu, gastronomie a lázeňství ve Vítkovicích v Ostravě a mojí praktickou maturitní zkouškou bylo průvodcování na trase Národní sad - Kotouč - jeskyně Šipka.
Ačkoliv jsem v té době bojovala s nemocí, praktickou zkoušku jsem si užila. Věděla jsem o čem mluvím, měla jsem pozornost lidí okolo sebe (vyjímečně ne proto, že bych se ztrapnila nebo byla neuvěřitelně protivná) a ze všeho nejvíce mě těšil fakt, že jsem nestála na jednom místě, takže to bylo zajímavé i pro mě (zvláště, když jsem potřebovala mluvit hned poté, co jsem se zrovna vydrápala na kopec). Tyhle vzpomínky mě znovu nutí vážně přemýšlet nad absolvováním nějakého průvodcovského kurzu nebo jednoletky...

čtvrtek 2. března 2017

Broadchurch #3/1

Toto pondělí 27. 2. byl na britském televizním kanálu ITV odvysílán první z osmi dílů třetí série kriminálního seriálu Broadchurch a já se rozhodla, že dokud seriál neskončí a já budu moct napsat souhrnou recenzi, zveřejním každý týden kraťoučký souhrn aktuálního dílu (bez spoilerů)  a také odkaz na stránku, kde můžete seriál sledovat online a zcela zdarma (zdarma zdarma, ne zdarma, zadej číslo kreditky zdarma).


Začnu odkazy, protože pokud jste fanoušky Broadchurch, nežijete v UK a z nějakého důvodu se vám ho nepodařilo najít, pravděpodobně teď rudnete napětím a očekáváním chvíle, kdy se konečně přestanu vykecávat a laskvě vám... eh.... díl první ke zhlédnutí zdarma (v angličtině s anglickými titulky).


Moje dojmy  
(neobsahuje vyzrazení děje)

Třetí série se odehrává tři roky po skončení předešlé série a my se opět setkáváme s detektivy Hardym (David Tennant) a Millerovou (Olivia Colman), kteří tentokrát vyšetřují sexuální napadení.


sobota 25. února 2017

Neúspěšně dospělá

Příběh o tom, kterak Chiara po plánovaném odběru plazmy při neplánované jízdě tramvají omdlela, o novém a lepším Instagramu a také o tom, proč je dospělákování na nic.

Začnu tím, z čeho mám osobně vůbec nevětší radost. Pořídila jsem blogu Instagram. Rozdíl od mého osobního tkví v tom, že zveřeňuji pouze kvalitní fotografie ve vysokém rozlišení, na které jsem, skromnost stranou, hrdá.
Tenhle nápad jsem měla v hlavě už delší dobu, ale teprve až když jsem objevila Instagram Boudiccy, jejíž fotky na blogu se mi vždycky moc líbily, jsem se odhodlala k činu. Jelikož jsem ten typ závistivého člověka, který, raději než aby koukal přes plot na sousedovu zelenější trávu, zapracuje na vlastním trávníku, pustila jsem se do toho a zatím mám dobrý pocit.

Fotografii žáby z Ostravské Zoo mi lajkla sama Zoo a to už musí něco znamenat, no ne?
Svému Instagramu jsem vytvořila prostor napravo v menu hned pod úvodním medailonkem. Stačí kliknout na kteroukoliv fotografii a ta se vám zobrazí ve větším provedení přímo na Instagramu.

 Dále už o tom, jak se mi daří, nedaří a ano, konečně se dostanu k tomu, jak to se mnou na veřejnosti seklo...

sobota 18. února 2017

Hmyz a jiné potvůrky

Sedm fotografií drobečků ze zvířecí říše, které jsem pořídila během desetiměsíčního pobytu v německém Baden-Württemberg.
Pět bylo ještě zachyceno mým úplně prvním foťákem (ubohoučkou digitální šunkou jménem Pepa) a zbylé dvě potom kvalitní zrcadlovkou zapůjčenou Gastvaterem.


Všechny články a fotografie jsou, pokud není uvedeno jinak, mým majetkem a je zakázáno je kopírovat!